Jablka na horizontu: první dojmy ze soutěžních povídek

Jsme zabráni do čtení.

Uzávěrka soutěže Léto v příbězích je za námi, povídky jsou odevzdané a teď už je vše na porotě.

Pustili jsme se do čtení a máme za sebou zhruba polovinu textů. Mezi soutěžními texty se objevují klenoty, průměrné texty i pár kusů, které se do soutěže jednoduše nehodí. A právě první dojmy z tohoto pestrého balíčku bychom s vámi dnes rádi sdíleli.

Když povídka nesedí

Těch opravdu špatných textů je naštěstí jen pár. A většinou mají společný jmenovatel – autor nebo autorka vzal(a) text napsaný dříve pro jinou příležitost a pokusil(a) se jej „napasovat“ na naše zadání. Pozná se to hned. V příběhu se objevují logické díry, téma je přilepené na sílu. A čtenář to okamžitě vycítí.

Nečíst po sobě je zrada

Druhé poznávací znamení textů, které zapadnou do kategorie průměrných i slabších, je neochota autorů číst po sobě vlastní práci. Nemluvíme o „autorské slepotě“ – té se dřív nebo později nevyhne nikdo. Jde o prostou lenost. Dvojité mezery, překlepy, protimluvy… to všechno jsou věci, které by zmizely po jediné poctivé kontrole.

Co odlišuje průměr od skvělého

U průměrných povídek navíc narážíme na typické chyby, o kterých jsme už dřív psali: klišé, stereotypy, umělé dialogy, přemíra detailů, příliš mnoho postav i myšlenek. Autoři si neujasnili základní linku a kostru příběhu a text se pak tříští.
Naopak ty opravdu skvělé povídky poznáte hned. Je cítit, že autoři dali textu čas. Nechali ho odležet, vrátili se k němu, škrtali, opravovali, desetkrát četli znova – a klidně i nahlas. Výsledek je pak jasný: silný, soudržný příběh, který si vás získá od první věty.

Čtení pokračuje

Ještě zdaleka nekončíme, ale už teď nás některé povídky dokázaly nadchnout. Téma Jablka na horizontu inspiruje k rozmanitým interpretacím a jsme zvědaví, co další texty přinesou. Čtení a hodnocení pokračuje – a nás čeká spousta příběhů, které teprve ukážou svůj potenciál.