Klišé: Neviditelný nepřítel dobrého psaní
Jak ho poznat, kde se skrývá a proč ho (většinou) vynechat
Klišé je jako vyjetá kolej – bezpečná, známá, ale taky nudná. Když do ní vjedeš, čtenář okamžitě ví, co ho čeká. A přestává být zvědavý. Jak klišé poznat, kde ho najdeš – a co s ním?
1. Co je to klišé?
Klišé je slovo, obraz, situace nebo myšlenka, která byla tolikrát použita, až ztratila sílu. Původně mohla být silná – ale opakováním ztratila originalitu a čtenáře už nijak nepřekvapí.
„Krve by se v něm nedořezal.“
„Byla rudá vzteky.“
„A pak se probudil – byl to jen sen.“
Tyhle výrazy čteme pořád. A proto už nevzbuzují zájem – jen pokrčení ramen.
2. Kde se klišé nejčastěji schovává?
V jazyce
- Opotřebovaná přirovnání („rychlý jako blesk“)
- Fráze („na první pohled“, „bez jediného slova“, „byl to sen“)
- Slovní spojení, která říkáme bez přemýšlení
V emocích
- Automatické popisy: strach = bušení srdce, vztek = rudá tvář, smutek = slzy
V zápletkách
- „Nečekaně se zamilovali“
- „Byl celý život obyčejný – až do dne, kdy…“
- „Nakonec se ukázalo, že vrahem byl přítel hlavní postavy“
V postavách
- Osamělý detektiv s temnou minulostí
- Krásná dívka, která o sobě neví, že je krásná
- Zlý korporátní šéf bez špetky svědomí
3. Proč se mu vyhýbat?
Klišé ubíjí originalitu
Čtenář má radost, když čte něco, co nezná. Když ho dokážeš překvapit – jazykem, úhlem pohledu, zvratem. Klišé mu tu radost bere. Místo napětí cítí známost – a to není v literatuře výhoda.
Klišé dělá postavy nevěrohodné
Postava, která mluví v klišé, působí ploše. Není živá, protože její slova i činy už někdo napsal před tebou – doslova.
Klišé je zkratka, ne skutečnost
Když napíšeš „byla to láska na první pohled“, nevysvětluješ čtenáři proč. Jen mu říkáš výsledek. Ale čtenář chce cestu, ne zkratku.
4. Jak se mu vyhnout (nebo ho překonat)
Ptej se: čí klišé to je?
Je to tvoje, nebo jsi ho převzal(a) z filmů a knížek? Pokud se tě obraz netýká, pravděpodobně nebude fungovat ani na čtenáře.
Najdi nový úhel pohledu
Chceš napsat, že má někdo strach? Představ si, jak se to u něj projevuje – konkrétně, originálně. Možná si žmoulá štítek na tričku. Možná dýchá nosem tak hlasitě, že to ruší ticho.
Použij klišé vědomě – a pak ho otoč
Někdy je fajn s očekáváním čtenáře pracovat. Přiveď ho na známou půdu – a pak mu jí pod nohama zatřes.
„A pak se probudil. Ale sen to nebyl. To by bylo až příliš snadné.“
5. A co když se přesto objeví?
To se stává. Nevyčítej si to. Klišé jsou často první věci, které nás napadnou. Napiš je. A pak je při úpravách nahraď lepším obrazem.
V tom je síla revizí: klišé poznáš s odstupem – a pak s ním můžeš naložit po svém.
Závěrem:
Klišé není zakázané, ale také není tvoje. A dobrý text je osobitý. Když místo zkratek nabídneš čtenáři něco, co ještě nečetl, získáš ho – a zůstane s tebou až do poslední věty.