l. Čtyři duše

 

Autorka románu na pokračování Ti předurčení a spoluzakladatelka nakladatelství BRK chystá v letošním roce třetí díl. Postupně přiblížíme, o čem příběh je a co od něho mohou čtenáři čekat.

V románu nehledejte klasické fantasy prvky, jakými jsou například nadpřirozené bytosti (draci, skřítci, skřeti, elfové, kentauři, lidské bytosti s nadměrnou silou atd.). Hlavní myšlenkou celého románu je, že se nikdo nerodí jako záporná/zlá bytost, ale k získání „titulu záporáka“ vždy vedou životní okolnosti.

Ač autorka čerpá z dostupných zdrojů (např. z úžasné knihy Mytologie Slovanů od Aleksandera Gieysztora) a snaží se ctít historii náboženství, symboliky a rituálů, vnáší do svého světa vlastní pravidla a náboženské prvky. 

Příběh čerpá ze slovanské mytologie, která se opírala o souznění s přírodou – uctívání bohů, rituály, obřady a hlavně respekt k přírodě. Tady autorka stvořila ojedinělý fantasy prvek tak, aby zapadl do přírodního scénáře pohanských božstev a jejich uctívačů. Personifikovala čtvero ročních období a vtiskla tak fyzickou podobu Jaru, Létu, Podzimu a Zimě. Ty však necháme na někdy jindy, dnes se vrhneme na jejich čtyřnohé společníky, kteří je provází na každém kroku – vlk, liška, šakal a rys. 

Všichni čtyři jsou původní druhy šelem, na které bylo možné narazit v lesích i na pláních střední Evropy.

 

 

Vlk je od pradávna považován za démonické zvíře. Lidé se ho báli a věřili, že na sebe jeho podobu berou čarodějové, hadači a kněžky. Pro svou mystickou temnou stránku měl velký význam při rituálních obřadech a zaklínání. V některých odvětvích přírodních náboženství byl spojován s vodním živlem a severní světovou stranou. I proto ho autorka zvolila jako “pravou” ruku, respektive nohu, prvního z ročních období, tedy Jara. 

 

 

O lišce nalezneme spoustu zmínek z různých kultur a náboženství, například v keltské mytologii je liška považována za posmrtného průvodce. Z dalších pramenů se můžeme dozvědět, že lidé věřili v její možnou přeměnu na člověka. Většina přírodních náboženství lišku spojuje s krásou a vyšším rozumem*, chytrostí, spíše až vychytralostí. Proto i pro její barvu ohně ji autorka zvolila duší Léta. 

 

 

Podobně jako liška je i šakal v přírodní mytologii spojován s chytrostí. Oproti lišce je však vnímám spíše negativně a je často spojován se samotou, poutníky, zoufalstvím a vyhnanstvím. Ač o šakalovi nelze vyhledat tolik informací jako o výše zmíněných šelmách, jeho teritoriální chování v přirozeném prostředí uchvátilo autorku natolik, že se rozhodla přiřadit toto opomíjené zvíře ke třetímu z ročních období, k Podzimu. 

 

 

Rys byl především spojován s ďáblem, protože mu byla přisuzována vlastnost vidět neviděné. Tato šelma patří k těm, o nichž se v dnešní době, co se mytologie týče, mnoho nedozvíme. Od počátku v lidech vyvolával strach a děs nejen pro svou rychlost, obratnost při lovu a onu magickou schopnost “vidět i skrze zdi”, ale také proto, že se ho nikdy nepodařilo domestikovat jako například vlka. Víme jen to, že rys byl symbolem lstivosti, divokosti, rychlosti a temné stránky magie. Našim předkům tedy rys, stejně jako studené zimy, naháněl strach, a proto bylo tohle majestátní zvíře volbou pro posledního člena Barevného údolí, Zimy. 

* Vyšší rozum – Pokud je intelekt formován něčím, co jej přesahuje, mluvíme o intelektu jako o vyšším rozumu. Pojem vyšší rozum je v mytologii často spojován s jinou úrovní duchovna, např. přeměna lišky v člověka nebo čarodějnice/hadače ve vlka. Nejvyšším rozumem je už potom samotné božstvo.