Nakladatelství BRK startuje

Nakladatelství BRK jsme založili v létě 2020. Stalo se tak z popudu Nikol, která v roce 2019 vydala první část své knihy Ti předurčení samonákladem. Po rozhodnutí nejít cestou nakladatelství si prošla celým procesem vzniku knihy od A do Z a od začátku jí běželo hlavou, že musí existovat způsob, jak dělat knihy jinak. Někde přece musí být prostor pro snížení nákladů a udržení kvality i ceny knihy (např. neprodávat v nesmyslných akcích typu 5 knih za 99 Kč).

Shodou okolností přišel tento nápad ještě v době, kdy doznívá Covid-19 a straší se druhou vlnou. Spousta živnostníků a malých firem končí, Nikol má však v hlavě jasnější obrazy, jak by nakladatelství mohlo fungovat. Spojí se se „svými předurčenými“ a zkusí zahrát na jejich struny. Je jí jasné, že sama to nezvládne. Navíc nemá co nabídnout, možná ani peníze.

Nejprve s nabídkou těžké dřiny, hodin strávených prací, kterou mu nezaplatí, oslovuje Jirku. Ten za ní i se svou rodinou přijel na chalupu v Jizerských horách, kde Nikol dokončuje druhou část Předurčených. Celý víkend sbírá odvahu a nakonec svůj záměr odhalí až ve chvíli, kdy Jirka v neděli pakuje auto a jsou téměř na odjezdu. Jeho reakce: „Jo. Proč ne. Mně se to líbí.“ Nic víc, nic míň. Rozloučili se a odjeli.

„Fajn,“ říká si Nikol, „na začátek to nebylo špatné.“

Na chalupě s ní zůstává ještě pár kamarádů, mezi nimi i Janka. Pro odlehčení atmosféry a jiskrnější komunikaci otevírá Nikol lahev vína a nenápadně tu a tam Jance dolévá skleničku. Pak jako náhodou zmíní, že Jirkovi už to říkala, „a za Jirku jakože dobrý“. Ovíněná Janka přikyvuje a její načervenalé tvářičky a blýskající se oči značí další ano.

Po cestě z chalupy o týden později Nikol netrpělivě vrtí zadkem na sedadle auta, chvíli na pravou půlku, chvíli na levou. Nakonec zvedne telefon a jako vždy, když jí o něco jde, nahodí úsměv a spolkne nervozitu. Dostat Philipa je nejnáročnější, ten kluk se sám kreativně vybíjí víc než dost. Základem úspěšné konverzace je nepustit ho ke slovu a jen občas nadhodit řečnickou otázku, na kterou si vzápětí odpoví sama. Jenže to není potřeba, Philip si vše vyslechne, a když řekne: „Jo, tohle mi dává smysl,“ Nikol ví, že je to doma.

Potěšená tím, že kdyby to byla naprostá zhovadilost, nekývlo by na to tolik lidí, se ubírá směr Praha. Završením radostného dne je zpráva od Simči: „Niky, mohla bych do toho jít s váma?“ Rychlá odpověď: „No jasně, že mohla. Nevěděla jsem, jestli to po tobě můžu chtít, když teď máš plné ruce práce s uzlíkem.“

Myšlenka se začala transformovat do reálné podoby. Rozdělili jsme si jednotlivé pracovní role a teď stojíme na prahu něčeho nového. Něčeho, co neznáme, ale jdeme do toho s chutí a naplno. Pokusní králíci v podobě Předurčených (první i druhá část) nás stále posouvají vpřed, co se týče kvality knihy jako takové (sazba, korektura, stylistika). Noříme se do vod, které jsou pro nás zatím hluboké, ale máme fyzičku na to, abychom v nich vydrželi chvíli plavat, i kdyby v kruhu. Nečekáme na spásný, náhodný proud, který nás strhne správným směrem. Víme, že si to prostě odplaveme. 

Více se o nás můžete dozvědět na stránce O nás.

Malé nakladatelství s přátelskou atmosférou